Co se škádlívá, to se rádo mívá!

Libor, namyšlený modrooký blonďák, úspěšný hráč basketu. Jitka malá baculatá tmavovláska, která hodinám tělocviku příliš nehověla. Libor se do ní rád trefoval a bavil se na její účet. Přezdívky kouličko, melounku, valibuku byli u něj na denním pořádku. Naštěstí školní léta skončila a z Jitky vyrostla holka jak lusk. Vystudovala obchodní akademii a nastoupila jako manažerka do jedné zahraniční firmy.

A Libor, ten při posledním školním zápase špatně došlápl na pravou nohu a potrhal si vazy. Sen o kariéře basketbalisty vyšší ligy se rozplynul nenávratně pryč. Libor s odřenýma ušima dostudoval gympl. Po několika neúspěšných pokusech dostat se na vysokou školu, zakotvil jako poslíček jedné poštovní firmy. Vozil spěšné zásilky po celém okrese. Pravidelně vozil zásilky také do firmy, kde pracovala Jitka. Ani jeden o sobě nevěděli. Jednoho dne při přebírání důležité zásilky se Jitka a Libor setkali. Liborovi došlo, kdo to je, až při podepisování příjemky. Byl už na odchodu, když se ve dveřích otočil. „Prosím Vás, slečno, nechodila jste náhodou na 3. ZŠ v Liberci?“ Jitka mu to potvrdila. „Já jsem Libor, ten od naproti, chtěl bych se ti omluvit. Choval jsem se k tobě na škole hrozně. Rád bych tě jako omluvu pozval na oběd. Co bys na to řekla? Třeba v pátek tento týden?“ „No víš, v pátek toho mám hodně, poslední obchodní schůzku v pět večer, co takhle večeře v osm?“ zašvitořila Jitka.

článek

Libor naplánoval celý páteční večer do detailů. „Večeře proběhne v tichém romantickém prostředí. Objednám stůl pro dva v zadní části zámecké restaurace, abychom nebyli rušeni při mém sypání si popelu na hlavu. Třeba se bude zlobit, třeba mi vynadá, nechtěl bych dělat rozruch, čím míň lidí nás bude slyšet, tím líp.“ Blesklo mu hlavou při výběru místa. Ještě před odchodem z bytu ho dal kapku do pořádku. Něco mu říkalo, že by měl trochu uklidit. Na konferenční stůl dal čistý ubrus, misku s ovocem, pomeranči a banány. Upravil přehoz na sedačce. A byl nejvyšší čas vyrazit na smluvené místo. Po cestě se zastavil v květinářství, vyzvedl si objednanou kytici rudých růží.

Jitka dorazila na smluvené místo včas. Oblečená v přiléhavých černobílých minišatech s výstřihem. Lakované lodičky prodlužovaly její štíhlé nohy, havraní vlasy rozpuštěné až do pasu, decentní parfém, lehce nalíčená. Liborovi se až tajil dech. Předal jí kytici a lehčeji políbil na tvář na přivítanou. Celý večer proběhl v klidu. Jitka omluvu přijala, dokonce mu i poděkovala za to, že si z ní utahoval. Na střední škole ji to donutilo začít cvičit, zdravě se stravovat, víc o sebe pečovat. To díky jeho posměchům si uvědomila, že se sebou musí něco udělat! „Víš Jituš, já jsem musel být takový. Jednou jsem bráchovi řekl, že se mi líbí tvoje vlasy a oči, a ten mi vynadal, že jsem blbej, že jako sportovní borec se nemůžu zahazovat s takovým tlouštíčkem, že to pokazí moji image. Pak si ze mě utahoval a já musel zamaskovat svoje city k tobě. Proto jsem se ti posmíval hlavně před bráchou a spolužáky. Líbily se mi tvoje plamínky v očích už tehdy a líbí se mi i dneska. Moc ti to sluší, ale ty už určitě máš přítele, který tě obdivuje. Viď?“

článek

Jitka na něho užasle hleděla. Zrovna před pár měsíci se Honzou rozešla hlavně kvůli práci. Nelíbilo se mu, že Jitka často pracuje dlouho do noci, jezdí do zahraničí a nemá na něho čas. Večeře se chýlila ke konci. Libor už nebyl ten namachrovaný frajírek, narostlo mu bříško, ale měl vypracované ruce a pronikavě modré oči. Vyzařovalo z něho nějaké vnitřní kouzlo. A byl dobrý společník, celý večer se s ním Jitka dobře bavila. Jitce se ještě nechtělo domů do prázdného bytu, usínat zase sama při televizi, a tak ráda přijala pozvání na sklenku vína k němu do bytu.

článek

Libor bydlel nedaleko zámecké restaurace, ve starém činžovním domě. Měl podkrovní byt, zařízený dle výše svého průměrného platu. Posadil Jitku do sedačky, zapálil svíčky, pustil tlumeně hudbu. Nalil oběma deci bílého. „Nechceš si nabídnout ovoce, jako zákusek po večeři? Vynechali jsme dezert.“ Jitka ve světle svíček vypadala ještě kouzelněji než v zámecké restauraci. Přisedl si k ní na sedačku. Hluboce se jí zadíval do očí, ale i do výstřihu. Její dva kopečky v přiléhavých šatech, tak akorát do ruky, ho celý večer tak fascinovaly, že nemyslel celou tu dobu na nic jiného než na ně! „Můžu si oloupat banán? Mám na něj docela chuť.“ Vytrhla Libora z jeho erotických myšlenek. Libor zklamaně souhlasil. Ach jo zrovna teď, kdy jsem ji chtěl začít líbat. Jitka banán loupala pomalinku a pomalinku ho začala ujídat. Začala jím krmit i Libora, navzájem ho okusovali a olizovali, každý z jednoho konce až se jejich rty setkali a splynuly v dlouhém vášnivém polibku.

[[=====]]

Během chvilky skončily jejich šaty na koberci pod stolkem. Libor pečlivě kousek po kousku zasypával Jitčinu hebkou kůži svými polibky a snažil se ani jedno místo nevynechat. Nejvíc se zdržel v Jitčině klíně. Byl už pořádně horký a vlhký. Tu ho napadlo něco vyzkoušet.

článek

V míse s ovocem byl ještě jeden banán. Oloupal ho a zasunul Jitce do rozevřeného lůna. Zasouval pomalu hlouběji. Zrychloval dle Jitčiných vzdechů a slastného sténání. Jitku to vydráždilo na tolik, že její vnitřní stah banán ukousl v půli a vězel hluboko uvnitř! Co teď? „Jejda miláčku, máme problém, zůstal v tobě a nejde vyndat, ty jsi ho tak vášnivě do sebe vcucla. Kdybych ho vytahoval, tak by se asi rozmačkal. Musíš ho nějak vytlačit!“ Jitka zrudla, takový trapas, sakra proč mi ho tam zasouval, to byl ale blbej nápad. „Kde tu máš WC? Něco zkusím“ vyjekla Jitka. Hluboký nádech, zatlačit. Sakra nejde to, tak ještě jednou, soustřeď se, honem ať už je venku. Žbluňk a půlka tropického ovoce skončila v míse. „Jitu, jsi v pořádku? Nepotřebuješ něco?“ ptal se opatrně Libor. „Jo potřebuju, pojď sem tatínku a přešmikni pupeční šňůru“ přehodila tento trapas Jitka v žert. Oba vyprskli smíchy. Po tomto faux-pas, následovala společná sprcha a vzájemné utírání. Tentokrát ji Libor přenesl do ložnice, kde se pomilovali tak, jak se má.

Foto zdroj: profimedia.cz