Co popelnice dá: Nový životní styl mladých
Pokud potkáte někoho, jak se přehrabuje v popelnici, napadne vás, že je to bezdomovec, který si hledá něco k snědku. Když se však zadíváte důkladněji, zjistíte, že ta hezká a čistě oblečená slečna na člověka žijícího dlouhodobě na ulici nevypadá. A taky není. Je to stoupenkyně nového životního stylu, tzv. freeganismu, a právě si obstarává jídlo. Nebo možná něco na sebe.
Zdroj: archiv redakceFreegané jsou lidé, kteří se odmítají stát součástí konzumní společnosti, která s sebou přináší nadprodukci a s tím spojené plýtvání. Nejčastěji tato kritika míří z úst freeganů na adresu zacházení s potravinami. Popelnice však skrývají mnohem více – jídlo, ale třeba i oblečení, nábytek či hračky. Tyto věci jsou podle zastánců freeganismu většinou ještě funkční, tudíž zbytečně vyhozené. Freegané si tyto věci odnášejí dobrovolně domů a běžně je využívají ve svém soukromém životě. Část freeganů má také blízko ke squatterům, k bydlení totiž využívají dlouhodobě nevyužívané, respektive opuštěné domy.
Americký fenomén 80. let dorazil i k nám
Zatímco v České republice se jedná o poměrně nový fenomén, v zahraničí, zejména v západních vyspělých zemích, to rozhodně není žádná novinka. Hnutí freeganismu vzniklo v 80. letech ve Spojených státech amerických a od té doby se postupně šíří do ostatních vyspělých zemí. V současné době najdeme komunitu freeganistů také u nás. Většinou se jedná o mladé lidi, vysokoškoláky, ale k tomuto způsobu života se hlásí i starší lidé. Nemají však pochopení většinové společnosti. A to jak u nás, tak ve světě. Zatímco ve většině západních zemích vycházejí obchodní řetězce freeganům vstříc a odkládají jim potraviny, které by jinak vyhodili, stranou, Ve Velké Británii mnoho supermarketů své kontejnery a popelnice zajišťuje proti vniknutí, a znemožňují tak freeganům odnášení jídla.
Protest proti konzumnímu způsobu života
Základní myšlenkou celého hnutí je protest proti spotřebnímu extrému současného světa, který čím dál více rozevírá sociální nůžky mezi bohatými a chudými zeměmi. Na jedné straně se v bohatých vyspělých zemích vytváří nadspotřeba a na straně druhé desítky miliónů lidí trpí v rozvojových zemích hladem. Freegané také často zdůrazňují, že jim nejde v první řadě o život zdarma, ale spíše o šetření přírodních zdrojů. Přesto někteří freeganisté přiznávají, že je k tomuto životnímu stylu motivovala i úspora peněz, které tak mohou využít jinak, například k cestování apod. Vadí jim také to, že koupě nového spotřebiče je levnější než jeho oprava. Podle freeganistů právě nadspotřeba stojí za dnešní hospodářskou krizí.
Jídlo místo zbraní bojuje proti plýtvání i válkám
Asi nejznámější freegan iniciativou je Jídlo místo zbraní (Food not Bombs), která po celém světě sdružuje skupiny dobrovolníků, kteří vaří pokrmy bezdomovcům. Suroviny pocházejí zásadně z kontejnerů nebo od samotných obchodníků, kteří by jídlo s poškozeným obalem nebo prošlou záruční lhůtou museli vyhodit do odpadu. Tato iniciativa svým počínáním protestuje proti nešetrnému zacházení s planetou Zemí, válkám, zbrojení, chudobě či zneužívání zvířat.
OSN zveřejnila alarmující statistiky
Organizace pro výživu a zemědělství při OSN (Food and Agriculture Organization) vydala v roce 2011 výroční zprávu, ve které popisuje velké plýtvání jídlem a potravinami. Přibližně jedna třetina světové produkce potravin končí každý rok v popelnici. Pro lepší představu – jedná se o 1,3 mld. tun. Na spotřebitele ve vyspělých zemích je proto apelováno, aby nekupovali více potravin, než jsou schopni spotřebovat. Nejvíce se na plýtvání podílejí domácnosti. A až 60 % potravin, které skončí v popelnici, je vyhozeno naprosto zbytečně.
Bratra jsem potkala u popelnice
Ještě před dvěma roky bylo slovo freeganismus pro Lucii, sedmadvacetiletou office manažerku z Prahy, naprosto neznámým výrazem. Význam slova ji vysvětlil o pět let mladší bratr Marek, který je zarytým vyznavačem tohoto životního stylu. „Celá rodina to těžce nese. Hlavně to, když nám sousedi říkají, že ho viděli, jak se hrabe v popelnicích. Všichni si myslí, že nemá peníze na jídlo a oblečení, že je na dně a že mu nikdo z rodiny není ochoten pomoc,“ stěžuje si Lucie a ptá se: „Mám každému snad vysvětlovat, že je to jeho svobodná vůle?“
Lucie se o netradičním způsobu života svého bratra dozvěděla čistě náhodou, o to hůře to snášela. „Byla jsem večer s kamarády v hospodě. Když jsme se nad ránem vraceli domů, všimli jsme si nějakého mladého bezdomovce, jak za jedním supermarketem vyhrabává jídlo z kontejneru. Všichni jsme se tvářili, jako že o něm nevíme, báli jsme se, že by to mohl být třeba narkoman. Když jsme však procházeli kolem kontejneru, zrovna se k nám ten kluk otočil čelem. Byl to můj dvacetiletý bratr. Málem jsem omdlela.“ Bratr se jí pak pokoušel vysvětlit, proč tohle dělá. Že vlastně bojuje za záchranu planety, protestuje proti kapitalismu a konzumnímu způsobu života. „Dodnes jeho chování nechápu. Snažím se být k jeho životu tolerantní, ale rozhodně s tím nesouhlasím. Má svoji hlavu,“ krčí Lucie rameny. „Úmysl má dobrý, ale ta cesta k němu je podle mého naivní, romantická. Prostě si myslím, že takhle stejně většinovou společnost nepřesvědčí,“ shrnuje svůj pohled na freeganismus Lucie. Ona sama se snaží jídlem neplýtvat odjakživa, byli k tomu doma vedeni.
A jaké zkušenosti máte s freeganismem vy? Máte nějakého freegana ve svém okolí?
Foto zdroj: profimedia.cz
