Chceš odejít od manžela, ale nemáš kam? Možnosti jsou! Jak se postavit na vlastní nohy?

V manželství už to neklape delší dobu, a i když jste se snažili to lepit, jak to jen šlo, stejně tušíš, že musíš jít dál. Ale kam? Co si budeme povídat, v dnešní době, kdy si na vše dáváme hodně času a životního partnera hledáme až okolo třicítky, není výjimkou, že muž už má dávno zařízený byt a ty se k němu vlastně jen přistěhuješ. Až dojde na lámání chleba, tak jsi to ty, kdo si musí hledat nové bydlení.

Když jsou ve hře děti

Pohádali jste se do morku kostí a ty jsi v návalu vzteku sbalila kufry a přespala u kámošky? Je ti jasné, že ale tohle není dlouhodobé řešení, že? Už ti není dvacet, abys přespávala někde na gauči u svých známých. Jestli máš děti, musíš holt ze všeho nejdříve vytvořit domov. Proto než bezhlavě podepíšeš rozvodové papíry, ujasni si, kde budeš bydlet a jestli máš z čeho platit nájem. Mysli na to, že pokud by došlo na soud ohledně péče o děti, soudce bude přihlížet hlavně k tomu, jestli máš kde bydlet a také jaké to bydlení je. Gauč někde u kámoše není to pravé ořechové.

Pomoc od státu

Je nám jasné, že odchod od manžela je krok do neznáma a hlavní potíží mohou být peníze. Ale nezoufej, matkám samoživitelkám může pomoci stát. Respektive příspěvky na bydlení, které nejsou zrovna malé. Takže si zjisti k tomu potřebné informace. Ty najdeš na kontaktním pracovišti úřadu práce. Je mimo jiné potřeba, abys měla trvalé bydliště v tom bytě, na který chceš příspěvek čerpat. Zažádat můžeš také o příspěvek v hmotné nouzi. Kromě státu se můžeš obrátit i na různé neziskové organizace, které ti poskytnou zdarma poradenství a vymyslí co dál.

Zdroj: www.shutterstock.com

Azylové domy jako odrazový můstek

Další možností je azylový dům. To je opravdu výborná pomoc pro matky, co se dostaly do těžké životní situace a potřebují se odrazit. Je samozřejmě jen na tobě, jestli si tuhle cestu zvolíš nebo ne. Je to zkrátka první meta, když ti je opravdu ouvej, potřebuješ nutně prchnout od manžela, ze kterého se vyklubal násilník nebo jsi přišla o střechu nad hlavou. Na druhou stranu bys měla mít na paměti, že to není určitě poslední stanice, ale jen odrazový můstek. Azylové domy prostě takhle fungují, nehledě na to, že abys je mohla využívat, musíš dodržovat pravidla, která tě mohou svazovat. Například jsou určené hodiny, dokdy musíš večer být doma nebo je také daná délka, kdy můžeš azylový dům využívat, většinou je to rok. Zkrátka to musíš brát jen jako šanci dát si život do pořádku a pak jít dál.

Párová terapie? Na tu není nikdy pozdě

Už ses rozhodla a chceš odejít. Ale odchodem ze společného bydlení manžela ze svého života nevymažeš. Zvlášť pokud máte spolu děti. Takže je nám jasné, že se bojíš, jak vše půjde dál a jen se modlíš, abyste se vy dva dohodli na všem, co je důležité. Na rozvodu, výši alimentů, popřípadě na střídavé péči, hrazení poplatků souvisejících s výukou a zájmy dětí atd. Jenže když jsou lidi od sebe, většinou nějaká domluva nedopadne. Ale věděla jsi, že manželské poradny nejsou jen pro ty, co chtějí svůj vztah zachránit, ale i pro ty, co se chtějí v klidu rozejít. Třeba nakonec zjistíte, že se dokážete domluvit a vycházet spolu i po rozvodu. Tohle ti určitě usnadní nový start, když budeš vědět, že se na svého bývalého manžela můžeš sem tam obrátit o pomoc.

Zkušenosti čtenářek:

Pavla (38 let): „Odešla jsem od svého chlapa, když malé byly dva roky. Já brala tenkrát rodičovskou a našetřeno jsem neměla nic. Rozhodla jsem se ale, že si já a moje dcera zasloužíme krásné bydlení, a tak jsem musela máknout. Po večerech jsem šila pro jednu firmu, prodala jsem vše, co mělo nějakou cenu, také jsem si půjčila, a nakonec se z toho všeho vyhrabala. Dnes už mám dluhy splacené, dcera chodí do školky a já do práce. Nemůžu si sice vyskakovat, ale uživím nás. Jo, a mému bývalému chlapovi jsem to také spočítala. Najala jsem si právníka a ten mi řekl, na co všechno mám od otce mé dcery právo,“ říká sebejistě Pavla.

Iva (30 let): „Já se k odchodu odhodlávám, ale vím, že sama to nezvládnu. Ale od čeho jsou kamarádi a rodina? Vím, že mi mí nejbližší pomohou, daleko větší problém je ten, že naše dítě nebude mít úplnou rodinu,“ zoufá si Iva.

Veronika (45 let): „Od manžela jsem odešla doslova s nahým zadkem. A to jsem do rekonstrukce jeho bytu vrazila dost peněz a jeden čas ho i živila. Ale neměla jsem sílu se s ním o cokoli soudit. Dnes bych to udělala jinak, protože jsem si sáhla opravdu na dno. S dvěma dětma se protloukat bez peněz není nic hezkého,“ vzpomíná Veronika.

Myslíš, že je pro ženu jednoduché se sbalit a odejít od manžela, nebo to chce podle tebe velkou kuráž? Co bys poradila čtenářkám, které se k tomuto kroku teprve chystají?

Foto: Shutterstock.com