Česko vítá jaro!

K rituálům, kterými se vítá jaro u nás, ale třeba i v Polsku a v Německu, patří vynášení smrti. Například Pelhřimovsko mělo v 19. století svou typickou podobu smrtky, která se vynášela na smrtnou neděli dva týdny před Velikonocemi, čímž se vyháněla zima. „Zatímco jinde byla smrtka pouhým hadrovým vycpaným panákem, na Pelhřimovsku měla velkou vyřezávanou dřevěnou hlavu,“ popisuje etnografka pelhřimovského Muzea Vysočiny Helena Nováková.

Květná neděle je zase proslulá svěcením kočiček. Na Pelhřimovsku se ale kromě nich světil svazek větví z různých stromů a keřů. Ten se na Velikonoce rozebral a jednotlivé větvičky se roznesly po domě a hospodářství, kde měly přinášet nějaký užitek. „Například větvička dubu měla ochránit dům před ohněm, hloh před bleskem. Větvička kočiček se zase zapichovala do pole, kde měla zajistit dobrou úrodu,“ vyjmenovala Helena Nováková.

I když Velikonoce jsou zdánlivě daleko, Milena Kaufnerová z Pasečnice na Domažlicku se na ně připravuje už od poloviny ledna. A to proto, aby stihla vyrobit svou každoroční dávku dvou set velikonočních kraslic. Zdobení vajíček je asi nejrozšířenějším jarním zvykem u nás. A právě proto, že má tak dlouhou tradici, vyvinula se i řada technik, jakými se dají vejce zkrášlit. Milena Kaufnerová ve vajíčku udělá doslova okénko, do kterého pak umístí miniaturní velikonoční dekorace.

„Skořápku si vystřihnu nůžkami na manikúru. Poté vajíčko oblepím mašličkami a pinzetou vyplňuji otvor třeba sušenými kytičkami a zvířátky, které připomínají jaro,“ popisuje postup žena, která si troufne i na pštrosí vejce. Malinké nůžky jsou tady ale k ničemu, takže musí pomoci manžel s rozbruskou.

Souboj vajec

Takřka zapomenutou jarní tradicí, která se dochovala v jihočeských Prachaticích, je takzvané pekání. Souboj v ťukání zdobenými vajíčky. Kdo špičkou svého vejce rozbije vejce soupeři, vyhrává a získá protivníkovo. Variantou pekání je sekání vajec, kdy jeden ze soupeřů sevře vajíčko v dlani tak, aby mezi palcem a prsteníkem vyčnívala jen jeho špička, a protivník se do ní snaží zaseknout minci. Co tato lidová tradice znamenala, se dnes přesně neví. „Myslím si, že vyjadřovala souboj o nadvládu mezi končící zimou a začínajícím jarem,“ tvrdí etnograf Jihočeského muzea František Krejča.

Kulajda bez hub

S jarem se mění také stravovací návyky lidí. Je to dáno i tím, že se zazelenají bylinky a těžká zimní jídla vystřídá přece jen pestřejší kuchyně. Jarmila Menclová z Jindřichova Hradce si na počátku tohoto ročního období s oblibou uvaří jarní kulajdu.

Potřebuje na ni:

5 brambor,
5 vajec, kondenzované mléko,
2 mladé cibulky s natí,
2 bobkové listy, lžičku tymiánu, lžičku kmínu, lžičku nového koření, sůl a ocet.

Brambory a cibulku pokrájí, přidá vodu, koření a vše uvaří doměkka. Do hotové polévky přilije kondenzované mléko a ocet podle chuti.

Protože podobných dobrot máte ve svých zápisnících a hlavách jistě nepočítaně, těšíme se na vaše tipy. Pravidla velké soutěže o nejlepší velikonoční recept najdete v článku: Velká soutěž Česko vítá jaro!

Připraveno ve spolupráci s Denik.cz