Byla jsem nevěrná. Mám zatloukat nebo se přiznat?
Letošní dovolenou jsem si naplánovala sama, bez dětí a manžela. Už nějakou dobu jsem měla pocit, že se v manželství dusím a nenaplňuje mne. Neměli jsme čas na společné zájmy stále jen práce a povinnosti kolem dětí. Přiznám se, že mi manžel začal připadat nudný i v posteli. Všechno stále dokola, stejný rytmus, žádné vzrušení.
Zdroj: archiv redakceKdyž mi kamarádka Marta navrhla, ať s ní jedu na dovolenou do Itálie, ani minutu, jsem nezaváhala. Přesně to jsem potřebovala, horké slunce, písek, opálení muži a moře. Nezajímal mě názor manžela ani dětí, prostě potřebuji odpočinek a rodina to zvládne sama.
Manžel neměl šanci protestovat a dětem jsem slíbila dárky. Až po návratu jsem si uvědomila, jak moc jsem byla sobecká.
Vzrušením jsem nemohla vůbec dospat a nebylo mi ani trošku trapné, že odjíždím na 14 dní sama k moři. Marta milovala cestování, byla zábavná, svobodná a život si užívala na plno. Slíbila, že se spolu rozhodně nebudeme nudit. První den jsme oťukávaly terén, zkoumaly, kde a jací muži se pohybují v hotelu i na pláži. Byla jsem nadšená ze všeho, pláž, moře, vynikající jídlo a pokukující snědí mladíci, nabízeli zábavu i randění.
Jejich pozornost mi dělala dobře, ale nedovolila jsem zajít dál než večerní tanec, sklenka a polibek. Za to Marta využívala všechno, dokonce už ani nespala na pokoji a noci trávila s jedním mladíkem.
Trošku jsem jí záviděla a přemýšlela, jaké by to bylo s jiným, snila jsem, ale nezašla jsem dál než k myšlence. Marta mi každý den u snídaně barvitě popisovala, jaký je její milenec v posteli a předváděla dárky, které jí nakoupil. Poslední týden, nás obě pozval na společnou oslavu s přáteli a já jsem se díky alkoholu probudila v posteli s úplně cizím mužem. Hrozně jsem se styděla a zbytek dovolené jsem probrečela. Najednou mi manžel nepřipadal nudný ani protivný. Uvědomila jsem si, jak moc ho vlastně miluju.
Po návratu mě čekal s dětmi a velkou kyticí na letišti a do ucha mi zašeptal, jak jsem mu chyběla. Nedokázala jsem zadržet slzy, špatné svědomí mi nedovolilo se radovat.
Stále přemýšlím, jestli se mu mám přiznat nebo dělat, že se nic nestalo. Ponaučila jsem se a vím, že už to nikdy nezopakuju, ale co když mé přiznání neunese a rozhodne se nás opustit? Co budu dělat dál, sama, hlavou se mi honí tisíce myšlenek, nemůžu spát ani se soustředit na práci, stále jen myslím na to, co udělat.
Marta nechápe, proč to tolik řeším a ještě se mi vysmívá, že jsem hloupá, má na vztahy jiný názor. Přiznání je prý vstupenka k rozvodu, co když má pravdu?
Jaké máte zkušenosti vy, milé čtenářky? Přiznat nevěru nebo raději zatloukat a zatloukat? Hlasujte v naší anketě.
Foto zdroj: profimedia.cz
