Ano, mám doma otroka!

Takovou je i paní Dáša.
„Ne, nejsem vypočítavá potvora. Jsem jen od přírody jiná, než většina žen. Neláká mne romantika, není pro mne přijatelný vzorec párového soužití, ve kterém vedoucí roli zaujímá muž. Jsem dominantní a tím pravým je pro mě muž submisivní. Najít takového pro dlouhodobý vztah není tak úplně jednoduché. Než jsem našla toho, s nímž žiji čtvrtým rokem, prošla jsem vztahem s nejedním „bábovkou“. Ochotně se podřizovali mým touhám a přáním, ale přesto tam chybělo to něco navíc, co pro dlouhodobý vztah potřebuji. Možná nejsem dominou v  pravém slova smyslu. Můj partner měl při své submisivní roli zůstat tím, komu není třeba volat záchranku, když se píchne o špendlík a na kom hned na první pohled moji známí nepoznají, s kým mají tu čest.

Když jsem ho poprvé viděla, můj první dojem byl: fakt pěkný chlap. Tečka. Když do mě nešikovně strčil tak, že mi část věcí spadla na zem, začal se přehnaně omlouvat, poklekl na zem bez ohledu na to, že si ušpiní kalhoty a sbíral spadané věci. Když klečel u mých nohou a podával mi náruč věcí, z výrazu jeho očí mi najednou bylo jasné, koho mám před sebou. Samozřejmě i on měl v sobě radar a po mém pohledu zůstal klečet a vyčkávavě se  na mě díval. Poděkovala jsem, vzala věci a poodešla. Otočila jsem se. Díval se za mnou a hned přiběhl jako pejsek. „Dovolte mi, abych nějak napravil to, co jsem vám způsobil, paní.“ Bylo to víc než jasné. Měla jsem před sebou muže reprezentativního vzhledu, vybraného chování a přesto takového, po jakém jsem toužila. Nejen mírně submisivního muže, ale takového, který si přeje se ženě podrobit. Muže, který vedle normální ženy nebude skutečně šťastný.“

[[related]]

Takto založení muži pro svou spokojenost potřebují být majetkem a sluhou. Zatímco jejich paní sedí s hrnečkem kávy ruce, oni kmitají po bytě, uklízí, vaří, rádi jí líbají nohy. V sexuální oblasti  pro ně přiměřené fyzické tresty nejsou trestem, ale odměnou. Možná nad jejich existencí zavíráme oči a může nám to připadat zvrhlé, ale i v tomto vztahu platí, že co je přijatelné a příjemné oběma, to je zkrátka dovoleno. Možná, že sice ty oči zavíráme jen navenek a pak si rády přečteme některý z erotických románů, které se to podřízeností mužů i žen jen hemží. Ať tak či onak, vědět a znát může člověk všechno a je jen na něm, jak s informací naloží.

Dáša ještě dodává: „Nemyslete si, že náš vztah je jen o výprascích, posluhování nebo dokonce absolutním ponížení, ačkoliv se cítím být dominou. Je to hra, kterou hrajeme na základě dispozic, daných nám přírodou a oba ji potřebujeme ke spokojenému životu. Zatím jen stále ještě nevím, jestli spolu založíme tradiční rodinu, zda budeme mít děti. Uvědomuji si, že to co se děje v našem soukromí není běžné a nevím, jak bych při našem způsobu života vychovávala dítě.“

Foto zdroj: profimedia.cz