To fantazie vyvolaná poslechem alba Beatles není oficiálně tak moc duši dítěte nebezpečná, i když kdo ví. Vznikla v roce 1968, kdy nejen tahle kapela byla na vrcholu opojení z LSD a dalších drog. A odehrává se v zemi pepře, kterou napadnou modré příšery, jež můžou zahnat jen John, Paul, George a Ringo, když je naučí, že všechno co potřebujeme, je láska.

Zdroj: archiv redakce

Z pozadí, kam techniku rotoskopie zasunul technický vývoj, ji v novém tisícileté vyzvedl nezávislý režisér Richard Linklater. V roce 2001 s ní předvedl animovaného Ethana Hawka v příběhu muže, který se usilovně snaží odlišit sny od skutečnosti (Sním, či bdím?). O pět let později takhle zadaptoval futuristický drogový román Philipa K. Dicka, s rotoskopickým Keanu Reevesem v hlavní roli. Právě těmito dvěma snímky se nejvíc inspirovali tvůrci Aloise Nebela.

Zdroj: archiv redakce

Jako Nebel, i jiné komiksy se už dočkaly filmové verze, která by jim jako z oka (či spíš ze stránek) vypadla. Oblíbené jsou v tomto směru hlavně černobílé příběhy. Jako Sin City – město hříchu, technicky počítaný ještě mez hrané filmy. Nebo francouzsko-íránské autobiografické Persepolis. Nebo tato francouzská obdoba Sin City, futuristická noirová krimi z Paříže roku 2054 o kontroverzním policistovi, který se vydává po stopách zmizelé dívky.

Zdroj: archiv redakce

Nebelovi se vizuálně podobá taky noční můra, v níž izraelský filmař Ari Folman postupně odhaluje, co děsivého prožil během občanské války v Libanonu. Hrůzně působivý film plný halucinací a surrealistických výjevů byl v roce 2008 po právu nominovaný na Oscara, kupodivu ne v animované kategorii ale mezi nejlepšími neanglicky mluvenými filmy.

Zdroj: archiv redakce